Dopravní akademie a.s. reaguje na článek uveřejněný 21.3.2016 v časopise Svět motorů. Informace v tomto článku jsou zavádějící a mohou řidiče dovést do situace, kdy se bude chovat v rozporu se zákonem a může být stíhán za závažný dopravní přestupek.
mjr. Bc. Markéta JANOVSKÁ
tisková mluvčí policie Pardubického kraje
Policie České republiky – KŘP Pardubického kraje
Vážená paní Janovská,
se smíšenými pocity sleduji kauzu, týkající se stanoviska Policie České republiky k jízdě v jízdních pruzích mimo obec. Mám k dispozici článek, který byl 21.3.2016 otištěn ve Světě motorů, kde dáváte odborné stanovisko k dotazu řidiče, týkajícího se jízdy v jízdních pruzích, dále vysvětlující text pana ředitele Lercha, stanovisko Ministerstvo dopravy i různé více či méně relevantní články v médiích. Jako člověk, zabývající se 30 let přípravou řidičů a zejména pravidly provozu na pozemních komunikacích a na toto téma dlouhodobě publikující si Vám dovoluji předložit svůj právní názor na předmětnou věc.
Současný stav je takový, že policie zastává názor, že při jízdě mimo obec na komunikaci o dvou nebo více jízdních pruzích vyznačených na vozovce není přestupkem, pokud vozidlo v pravém pruhu jede rychleji, než vozidlo v jiném pruhu, aniž by se jednalo o souběžnou jízdu. Ministerstvo dopravy zastává názor, že takové jednání je v rozporu se zákonem o provozu na pozemních komunikacích a jedná se tedy o dopravní přestupek. Pan ředitel Lerch následně slevil ze svého tvrzení a nyní již připouští, že na komunikaci o třech jízdních pruzích je popsané jednání protizákonné, avšak stále zastává názor, že na komunikaci o dvou jízdních pruzích může jet vozidlo v pravém jízdním pruhu rychleji než v levém pruhu, aniž by se to považovalo za předjíždění a tedy aniž by došlo k porušení zákona.
Předně je třeba se zabývat tím, co se pro účely zákona o provozu na pozemních komunikacích považuje za předjíždění. Tento pojem není v § 2 zákona č. 361/2000 Sb. ve znění p.p. vymezen, stejně tak není vymezen v samotném § 17 „Předjíždění“ a není ani vymezen v žádném jiném právním předpise, týkajícím se provozu vozidel. Zákonodárce tedy nepovažoval za nutné pojem předjíždění nějak zvlášť vymezovat a ponechal jeho výklad na prostém jazykovém výkladu slova. Předjet, tedy jízdou se dostat před jiné (pohybující se) vozidlo (pokud by se vozidlo nepohybovalo, jednalo by se o objíždění). Lhostejno, po které straně se předjížděné vozidlo nachází.
Předjíždění upravuje § 17 zákona č. 361/2000 Sb. ve znění p.p. Z něj plyne, že předjíždění vlevo je – s výjimkou přesně stanovených případů – implicitně povoleno kdykoliv a kdekoliv. Naopak předjíždění vpravo je implicitně zakázáno, s výjimkou tří jasně stanovených případů (ve kterých se předjíždění vozidla jedoucího v nesprávném jízdním pruhu ovšem nevyskytuje). Z uvedeného plyne, že pokud se jedno vozidlo rychlejší jízdou dostane před jiné jedoucí vozidlo, jedná se o předjíždění, s výjimkou dvou zákonem vymezených situací. Zaprvé se nepovažuje za předjíždění, jedou-li vozidla v obci v jednom jízdním pruhu rychleji, než v jiném jízdním pruhu, zadruhé pak v případě souběžné jízdy, přičemž k souběžné jízdě může dojít pouze při takové hustotě provozu, že se vytvoří souvislé proudy vozidel, v nichž řidič motorového vozidla může jet jen takovou rychlostí, která závisí na rychlosti vozidel jedoucích před ním.
Zde se nabízí otázka: pokud se pan ředitel Lerch domnívá, že se nepovažuje za předjíždění, jede-li vozidlo v pravém pruhu rychleji, než vozidlo v levém pruhu, proč tedy vůbec zákon stanovuje ony dva případy, ve kterých se toto jednání nepovažuje za předjíždění? Evidentně proto, že se prostě o předjíždění jedná. A jak vyplývá z dosud uvedeného, počet jízdních pruhů zde nehraje roli.
Jediným legitimním způsobem, jak předjet jiné vozidlo na pozemní komunikaci o dvou nebo více jízdních pruzích vyznačených na vozovce v jednom směru jízdy mimo obec, jedoucí bezdůvodně v jiném, než pravém pruhu, je buď předjet jej vlevo (pokud se jedná o vozovku s alespoň třemi jízdními pruhy), nebo se zařadit za něj a použít prostředky pro upozornění řidiče předjížděného vozidla, tedy světlené, případně zvukové výstražné znamení. Dále je samozřejmě možné zůstat v pravém pruhu, zpomalit a zůstat za úrovní vozidla jedoucího v nesprávném pruhu. Pak k předjetí vůbec nedojde.
Z hlediska závažnosti se jedná o dva diametrálně odlišné přestupky. Zatímco za neoprávněnou jízdu v jiném než pravém jízdním pruhu může být uložena pokuta v blokovém řízení do 2000 Kč nebo ve správním řízení v rozmezí 1500 až 2500 Kč, přičemž nebudou připsány žádné body, za nedovolené předjíždění vpravo bude uložena pokuta v rozmezí 5000 až 10000 Kč, 7 bodů a zákaz řízení motorových vozidel na 6 měsíců až 1 rok. Na první pohled značná nespravedlnost, neboť řidič jedoucí správně v pravém pruhu dojede pomaleji jedoucí vozidlo neoprávněně jedoucí v levém pruhu, bez jakéhokoliv zásahu do řízení pokračuje v jízdě a jakmile se dostane přes úroveň vozidla jedoucího v prostředním pruhu, přijde o řidičské oprávnění, zatímco druhý řidič dostane jen malou pokutu. Ovšem viděno optikou závažnosti a společenské nebezpečnosti jde skutečně o dva velmi rozdílné delikty. Předjíždění zprava je ve všech vyspělých státech považováno za jeden z nejnebezpečnějších přestupků (v Anglii dokonce o nejtěžší přestupek vůbec, v jejich případě tedy jde o předjíždění zleva), neboť je častou příčinou dopravních nehod s vážnými následky. O to smutnější je fakt, že česká policie nejenže tento přestupek nestíhá, ale dokonce takové jednání za přestupek vůbec nepovažuje.
Ke stanovisku pana ředitele Lercha si dovolím ještě dvě poznámky. Ve svém textu užívá výrazu „průběžný pruh“. Evidentně se ale o průběžný pruh nejedná, neboť jízdní pruh lze za průběžný považovat pouze v místě, kde se mění počet jízdních pruhů, a to jistě není případ, o který aktuálně jde. Dále uvádí, že řidič, který při jízdě mimo obec bezdůvodně užívá jiného než pravého jízdního pruhu, porušuje ustanovení § 11 odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb. Toto ustanovení se ale při jízdě v jízdních pruzích neuplatní, a řidič tedy porušuje jen a pouze § 12 odst. 1 téhož zákona.
Obecně nepovažuji za příliš šťastné, když policie vykládá zákony a zveřejňuje své právní názory, myslím, že jí to nepřísluší. Pokud ale uveřejní takto nesprávný názor (předpokládám, že z mého vysvětlení je dostatečně zřejmé, že se pan ředitel Lerch mýlí) navíc v časopise Svět motorů, poskytuje tím návod většině řidičů (tedy těm, kteří věří, že co říká policie, je pravda), jak se chovat v rozporu se zákonem. Zajímalo by mne stanovisko, které by Ředitelství služby dopravní policie Policejního prezídia zaujalo k případu řidiče, pravomocně uznaného vinným ze spáchání dopravního přestupku spočívajícím v předjetí zprava na dálnici, s uloženou pokutou, připsanými 7 body a zákazem řízení motorových vozidel, který by se na policii následně obrátil s tím, že jednal přesně podle jejího doporučení.
Pevně věřím, že Policie České republiky brzy změní svůj názor v předmětné záležitosti a dostatečně zřetelně (otištění odpovídajícího textu ve Světě motorů nevyjímaje) oznámí motoristické veřejnosti, že se názorově mýlila, že předjíždění zprava na dálnici předjížděním a to nedovoleným skutečně je a že bude takové jednání bez pardonu stíhat, neboť to je jejím zákonným úkolem.
S úctou
Robert Kotál
Ředitel Dopravní akademie a.s.